Webové stránky sochařky Anny Klimešové
 

Zprávy

20. 5. 2011 - 8. 6. 2011

Výstava v Dobersbergu, Rakousko

11. 9. 2010

European Ceramic Context 2010

22. 9. 2009

Zahradní slavnost Masarykovy univerzity, vystavené odlitky z Blanenského sochařského sympozia

1. 8. 2009

Zahájení výstavy Anny Klimešové a Dalibora Worma v Mezinárodním muzeu keramiky v Bechyni, zahájil PhDr. Milouš Ružicka

27. 7. 2009 - 31. 7. 2009

Blannské sochařské sympozuim v DSB Euro s.r.o. (Anna Klimešová, Jaromír Šimkůj, Zdeněk Tománek, Václav Fiala a studenti Lukáš Wágner, Šárka Klimešová)

4. 7. 2007 - 5. 5. 2007

proběhla výstava s názvem Vnitřní prostor na Chodovské tvrzi. Milan Hlaveš, kurátor sbírky skla a keramiky Uměleckoprumyslového musea v Praze, o ní napsal:

Anna Klimešová svou zatím poslední výstavu nazvala Vnitřní prostor, což by se dalo vztáhnout na celou její tvorbu. Mohlo by se jednat o prostor ve smyslu čistě fyzikálním, ale v případě prací této senzitivní výtvarnice jde spíše o meditativní prostor lidské duše. Jednotlivá díla Anny Klimešové (malby, keramické sochy a obrazy z papírmašé) vznikají ve vzájemné symbióze, propojuje je nejen myšlenkové a formální pojetí, ale také nálada, která se snadno přenáší i na diváka.

Anna Klimešová ve své tvorbě dává přednost práci s keramickou hlínou, do níž vkládá své pocity a dojmy, transformuje je do ní a jejím prostřednictvím zprostředkovává svému okolí. Drží se uměřených forem, její tvorba je ucelená, originální a myšlenkově celistvá. Klimešová má dobrý pozorovací talent, který jí umožnuje přenášet přírodní inspirace originální formou do různých materiálů, aniž by v tomto procesu pozbyly svou podstatu. Daří se to zejména v souborech složených z jednotlivých drobnějších objektů připomínajících plody přírodnin.

„Plody“ Anny Klimešové mají přirozenou přírodní strukturu, barevnost a matnost skutečných semen. Jejich příjemný povrch láká k dotyku. Některé jsou dokonce prasklé, což jim dodává na živosti a autentičnosti. Všechna stylizovaná semena pocházejí jakoby z jedné rostliny, přesto má každé svou osobitost, skoro se až chce říct povahový charakter. Ve vetším množství je ale na nich cosi zneklidňujícího.

Autorka přemýšlí o stálých proměnách v životě, o pohybu a čase, který vše znejisťuje. Pohyb se jako její oblíbené téma objevuje nejen v keramických objektech a instalacích, ale také v obrazech: nejen jako bežný pohyb hmotných těles, ale jako širší pojem, jako změna ve vývoji osobnosti, v osudu a názorech člověka, v přírodním běhu. Čas je také tématem velkých kruhů vtipně nazvaných „Léto-kruhy“. V tomto případe se hýbe hladina, na níž dopadla kapka vody. Nebo je to snad řez kmenem stromu, jemuž růst a vnejší podmínky během času dodaly charakteristické letokruhy? Přestože se hladina mění rychle a kmen stromu pomalu, vše v čase spěje k zániku. Zůstane jenom vzpomínka, dojem či nálada.

Na obrazech Anny Klimešové se průběhem času prolínají jednotlivé vrstvy. Je to patrné nejvíce na těch z nich, které zachycují proměny dna rybníka. „Dno“ ale neznamená jen skutečné bahnité dno vodní nádrže, na kterém se vrství a mísí odumřelé a živé organické části, ale i nešťastné duševní rozpoložení, v němž se človek cítí na dně pomyslném, psychickém.

Soubor bust v životní velkosti „Hlavy. Muž-i“ zobrazuje několik mužů se zasněnými až netečnými výrazy. Chybí jim typická maskulinita, chlapskost, kterou společnost tzv. silnejšímu pohlaví obecně připisuje či přímo vnucuje. V jednání mnohých mužů se nezřídka projevují i ženské vlastnosti. Stejně tak jako ženy dokáží být také muži citliví, jemní i marniví, zhýčkaní až rozmazlení. Přidá-li se k těmto vlastnostem u mužů ještě zbabělost, může vše vyznívat dokonce trapně až uboze. A je-li takových mužů hned celá skupina...

Anna Klimešová při pojednávání povrchu některých objektů použila obyčejné válečky dříve oblíbené malíři pokojů. Zdobnost květinových vzorů tady nepůsobí jako dekor, ale jako protiklad jednoduchých forem plastik. Autorka se zde záměrně pohybuje na hranici kýče, vymezuje se vůči němu, s jemnou ironií se od něj distancuje, ale svým způsobem s ním i sympatizuje.

Anna Klimešová si dokáže i nezávazně hrát: diváka provokuje svým „Člověče, nezlob se“ se zvetšenými figurkami nebo „Počítáním“, v nemž nazývá jednotlivé reliéfy čísly odlišnými od skutečného počtu bodů na pomyslných herních polích.

Poslední výsledky umělecké tvorby Anny Klimešové opět svědčí nejen o autorčině výrazném talentu a radosti z práce, ale zejména o její silné tvůrčí potřebě. Jedná se o díla plná přirozeného ostychu, jemnosti a vlídnosti, ale i vnitřního neklidu, především ovšem nenápadné krásy.

 
 
 
všechna práva vyhrazena Anna Klimešová 2011 email: Anna Klimešová admin email: Šárka Klimešová